Všichni jako fotografové zažíváme ten okamžik, kdy všechno klapne, a to jak obrazně, tak doslova. Pro mě ten okamžik nastal během koncertu v malebném městečku Slavonice, kde můj nejlepší kamarád Roman představoval své nejnovější album "St Romain". Byl to den plný skvělého světla, energických tanečníků a podmanivého zvuku hudby, který se mi navždy vryl do paměti.
Atmosféra byla elektrizující a ve vzduchu viselo očekávání. Když Roman vystoupil na pódium, dav propukl v jásot a potlesk. Měl jsem nejlepší výhled a mohl zachytit každý okamžik vystoupení. Jako bonus jsem mohl být na pódiu, takže jsem cítil energii a atmosféru. Světla na jevišti zalévala scénu teplou září, vrhala dlouhé stíny a vytvářela mystickou auru.
Jak hudba naplňovala prostor, zcela jsem se ponořil do okamžiku. S každým cvaknutím fotoaparátu jsem cítil, jak mě zaplavuje pocit vzrušení. Jako bych byl v dokonalém souladu s rytmem a energií představení, které se přede mnou odehrávalo. Každý záběr mi připadal účelný, každý snímek vyprávěl příběh plný vášně a kreativity.
Ale nebyla to jen hudba, co mě uchvátilo - byli to také tanečníci, kteří svými ladnými pohyby oživovali Romanovy písně. Jejich plynulé pohyby jako by bez námahy tančily v synchronizaci s melodií a vytvářely vizuální poezii, kterou bylo potěšením zachytit mým objektivem.
Když koncert dosáhl svého crescenda, věděl jsem, že jsem zachytil něco opravdu výjimečného. Snímky, které jsem pořídil, byly víc než jen fotografie; byly to okamžiky zastavené v čase a každý z nich byl svědectvím o síle hudby a umění, které dokáží překonat obyčejnost a dotknout se duše.
Když jsem na konci večera balil své vybavení, nemohl jsem si pomoci a přemýšlel jsem o tom, jak daleko jsem se jako fotograf dostal. V tu chvíli, obklopen ozvěnou potlesku a přetrvávajícím kouzlem koncertu, jsem si uvědomil, že jsem konečně překročil určitý práh. Už jsem se necítil jako amatér s fotoaparátem - cítil jsem se jako profesionál, který si je jistý svou schopností zachytit krásu a emoce jakéhokoli okamžiku, který mi život postaví do cesty.
Koncert ve Slavonicích bude mít v mém srdci navždy zvláštní místo, nejen kvůli úžasné hudbě a radosti z toho, že můj přítel zazářil na pódiu, ale také proto, že to byl okamžik, kdy jsem se cítil jako fotograf.
Byla to připomínka toho, že někdy jsou ty nejkouzelnější okamžiky v životě ty, které zachytíme objektivem fotoaparátu.
To si budu navždy pamatovat.
Děkuji ti, Romane...
Comments